Díky hudci.

Antonín Sova

Díky hudci, jenž teď housle vznesl do výše! Tomu hudci, s vášnivým kolébáním jenž své housle tisknul k hlavě skloněné, struny zpívaly klasů uzráváním... (Ne tak jako bastardní hudba oper s leskem slavností, – ta mi studena jest! – Tichým sunutím pláten, davů a dějů, zmatkem barev a tónů, slov a gest!) V jakém tichu drážděné sdílnosti zavzlykal nástroj vášní vzkypěnou, on se chtěl vyplakat teplými slzami scherza objav mou duší zemdlenou! Objav mou duši zemdlenou rozkoší šílenou, tancem naivních veselí, úsměvy panenskými, – chyt’ji a stisk', že nemožno vydýchnout, vypil ji tóny ohnivými!...

Patří do shluku

klávesa, klavír, piano, akord, tón, melodie, tonus, chopin, prasklý, smyčec

92. báseň z celkových 235

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PAUSA. (Emanuel z Čenkova)
  2. VEČER. (Adolf Červinka)
  3. Staré melodie. (Beneš Grünwald)
  4. O zašlých melodiích. (Adolf Heyduk)
  5. *** (Karel Toman)
  6. CHANSONIÈRA. (Josef Svatopluk Machar)
  7. NAPOSLED? (Antonín Jaroslav Klose)
  8. Jak divnou hraje na klavíru (Viktor Dyk)
  9. Z DENNÍKU ASKETY (Jaroslav Vrchlický)
  10. Zapomenutá stráž. (Viktor Dyk)