CHANSONIÈRA.

Josef Svatopluk Machar

a Luisa skončila Hned potlesk zahřměl sálem(J6f) a dupot výkřiky a stolů seslí šum(J6m) vše bylo nadšeno déšť květů pršel valem(J6f) na malé jeviště a lidstva bouřný tlum(J6m) se tlačil k pianu kde pianista šedý(J6f) si stíral s čela pot a noty přehraboval(J6f) tam křikem prosbami a významnými hledy(J6f) si přáli aby hned tu píseň opakoval(J6f) a jiní jinou zas a byl to chaos hlasů(J6f) a různých nápěvů jež mu tam hvízdali(J6m) že zoufale si jen do sporých hrábl vlasů(J6f) a zrakem vyhaslým kams hleděl do dáli(J6m) tu z hluku vynikl ton jeden druhý třetí(J6f) a výkřik souhlasu a potlesk sálem hřměl(J6m) tu píseň zahrajte z úst všechněch svorně letí(J6f) Po dálném moři koráb spěl(J4m) Zvuk zazněl piana Hned bouř se utišila(J6f) A Luisa vyšla ven zrak sálem přeletěl(J6m) a píseň truchlivá se zvukem ostrým lila(J6f) Po dálném moři koráb spěl(J4m) To byla píseň ta však hlas to nebyl více(J6f) to byla Luisa zas však ne ta bývalá(J6m) na čele vrásek pár zažloutlé trochu líce(J6f) žal nuda umdlenosť jí z očí zírala(J6m) ten hlas zdál requiem se býti toho hlasu(J6f) jenž roků tomu tré nás všechny dojímal(J6m) a Luisa ruinou jež ztrativši svou krásu(J6f) svým vzhledem tesklivým už vzbouzí jenom žal(J6m) Já myslil na ten čas když přede třemi léty(J6f) jsem sedal s přítelem v tom sále den co den(J6m) kdy přítel zpěv i zjev ten zatracoval kletý(J6f) a přece poslouchal a na ni zíral jen(J6m) kdy jako šílený do dlaní v zoufalosti(J6f) tisk čelo při jejím každičkém úsměvu(J6m) jímž vždycky vděčila se za potlesky hostí(J6f) a jenž jí pohrával kol retů při zpěvu(J6m) I pohled každičký jenž padl v stranu jinou(J6f) i slovo tu a tam jež odnes jiný host(J6m) do lící vehnaly mu barvu hroznou sinou(J6f) a v hrudi bouřily mu děsnou žárlivosť(J6m) A přece každý den hnán démonickou silou(J6f) v ten prostor vstupoval při prvém soumraku(J6m) a šťastným hned zas byl když stisk ji ruku bílou(J6f) pár všedních slyšel slov a zřel jí do zraků(J6m) Toť žití divný běh On který v mladých letech(J6f) vším v světě pohrdal se všemu vysmíval(J6m) po citech šlapával jak po svanutých květech(J6f) a pohár rozkoší jen dobře prázdnit znal(J6m) on o němž pověsť šla že skálou srdce jeho(J6f) žeť chladným Mefistem ledovým Juanem(J6m) jenž užil do dna vše a nabažil se všeho(J6f) víc nechtěl po ničem netoužil v žití svém(J6m) v těch pozdních letech už kdy maně jako bludné(J6f) se vlákno stříbrné ve vlasech zakmitne(J6m) vzplál žárem největším k té chansonièře svůdné(J6f) jež měla hnědý vlas a oči blankytné(J6m) A měl ji láskou rád tak ideální vřelou(J6f) jak má ji údělem jen šestnácti jar věk(J6m) a rek ten anekdot s tou minulostí celou(J6f) mé vtipy musil nést a bujný úsměšek(J6m) I sám si směšným byl sám sebou povrhoval(J6f) sám sebe proklínal i léta bláznivá(J6m) a přece k večeru zas cestu opakoval(J6f) kde Luisa zpívala ta kletá vábivá(J6m) V tom ztichlo piano U konce píseň byla(J6f) zas potlesk sálem hřmí a bouřné volání(J6m) Luisa se usmívá a řada zoubků bílá(J6f) jak perly blýská se vábně se uklání(J6m) v tom mne tam zahledne a výkřik překvapení(J6f) jí ze rtů uklouzne již tiskla ruku mou(J6m) ke stolu usedla a v zřejmém rozechvění(J6f) mne mnohou najednou napadla otázkou(J6m) Zdráv Tak jak vidíte A vy Nu svěží stále(J6f) A Kde jste čas ten žil Jak bludný Odyssev(J6m) na moři života jsem vln plul ve přívale(J6f) a postav čarovných mne okouzloval zjev(J6m) Jak vždycky Známe to A vzpomněl jste si časem(J6f) Ó slečno myslil jsem na vašich zraků lesk(J6m) co srdcí ozáří tím bledomodrým jasem(J6f) a kam jen zapadne že nechá věčný stesk(J6m) Dost buďme upřímni což on zda a kde žije(J6f) Na krásném zátiší kde tmavomodrý les(J6m) kraj celý lemuje kde Labe proud svůj lije(J6f) širokou rovinou tam v jednom městě kdes(J6m) se učil na váš zjev ó slečno zapomnění(J6f) a myslím zapomněl těch bouří přešel sled(J6m) Jest dosud svoboden a už se neožení(J6f) víc a víc šediví a v honorace květ(J6m) si večer zasedá při pěnícím se pivě(J6f) a s nimi rozmlouvá o vraždách v žurnálu(J6m) o koních obilí o zakoupené nivě(J6f) a život plyne mu den za dnem pomalu(J6m) Též rád si vychází když nebe pode mraky(J6f) do lesa zelením kde tůně prohlídá(J6m) tam žab si nachytá a na ty chytá raky(J6f) jež potom vařené s rozkoší pojídá(J6m) Dost V smutných myšlénkách skráň rukou podepřela(J6f) Tož klidu došel již jest na vždy vyhojen(J6m) to věru těší mne Jsem též změněna celá(J6f) toť hleďte ruce ty a v líc mou hleďte jen(J6m) a ruku vyhublou před oči moje vztáhla(J6f) a suchou zažloutlou blíž naklonila líc(J6m) a smutně smála se a zvážněla pak znáhla(J6f) Jsem bídna viďte že však klesám víc a víc(J6m) Mne tenkrát těšilo ta srdce mužů lákat(J6f) a vmetat jim tam bouř a žár a nepokoj(J6m) a když jsem zřela je jak děcka prosit plakat(J6f) na líci viděla ten hrozný v srdci boj(J6m) to bylo žitím mým mou hrdostí a blahem(J6f) To byl zde tenkrát on Však přišla pokuta(J6m) z nich jeden později se mojí cti stal vrahem(J6f) a šťastná hvězda má jest na vždy zasuta(J6m) Mám děcko žije kdes u milosrdných lidí(J6f) kde otec nevím už ó cítím bídu svou(J6m) jsem odsouzena už zrak budoucnosť mou vidí(J6f) a není záchrany hloub klesám bařinou(J6m) tam bídně zahynu jak za ranního šera(J6f) tam hasne bludička když ztratí tajnou moc(J6m) A může chtíti víc ta bídná chansonièra(J6f) V tom zvonek volal ji Nuž s bohem dobrou noc(J6m) A úsměv jeviště už zas plál v jejím zraku(J6f) Toť vyřiďte mu jen by jedl hodně raků(J6f) prý po nich tloustne se pak šeptem doložila(J6f) že štěstí přeje mu a za blažených chvil(J6m) by vzpomněl na všechno čím jsem se provinila(J6f) rcete jak bídnou jsem a pak by odpustil(J6m) Juž Luisa zpívala Já ubíral se domů(J6f) van chladný ovál mne Noc byla hvězdnatá(J6m) a ševel podzimní táh korunami stromů(J6f) mha modrá chvěla se lamp světlem proťata(J6m) Pár tonů ze sálu v mé ucho zaletělo(J6f) já poznal Luisin hlas a zněl tak smutně mi(J6m) ten refrain který tam s ní množství hlasů pělo(J6f) Ó jsme to jsme to zas ne to už nejsme my(J6m)

Patří do shluku

klávesa, klavír, piano, akord, tón, melodie, tonus, chopin, prasklý, smyčec

75. báseň z celkových 235

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HLE, LIDSKÝ ŽIVOT... (Otokar Březina)
  2. VEČER. (Adolf Červinka)
  3. Díky hudci. (Antonín Sova)
  4. Prší... (Zikmund Winter)
  5. Zavřeštěla harmonika – a on zpíval (Josef Holý)
  6. ZAPOMENUTÝ CHRÁM. (Emanuel Čenkov)
  7. NAPOSLED? (Antonín Jaroslav Klose)
  8. STARÝ KLAVÍR. (Karel Červinka)
  9. Tvá ruka... (Augustin Eugen Mužík)
  10. KDYŽ VYNESLI JEJ... (Jan Opolský)