MÉMU RODIŠTI.

Ferdinand Tomek

MÉMU RODIŠTI.
Ó, rodiště mé drahé, milované! Zas vidím tebe, stojím před tvým prahem a za slzou mi slza z oka kane – ach, odpusť mi, vždyť pláči pouze blahem! Já poutník jsem, jejž unavila cesta, jsem umdlen hlukem velikého města; 5 zda také jako poutník v stromů stínu si v objetí tvém vlídném odpočinu? Zda najdu opět klid? – Ó, najdu jistě; vždyť cítím už, jak s duše tíha padá, a kam jen hlédnu, na každičkém místě se na mne smějí léta moje mladá. Zde každý strom a keř i každý kámen i potok v lučině i skalní pramen roj upomínek blahých pro mne chová, vše volá na mne: dítětem buď znova!

Kniha Menší básně (1930)
Autor Ferdinand Tomek