„U SVATÉHO PROKOPA“.

Ferdinand Tomek

Vše na mne volá: dítětem buď znova! Chci poslechnout. – V les známý vcházím zas; vchod jeho hlídá socha Prokopova a u nohou se světci plazí ďas. Zřím dětství svého dávno zašlá léta: zde modlívala vždy se druhů četa, by na jahodách v lese měli štěstí a víly zlé by nesvedly jich v scestí. To zřím – a padám na kolena hned a modlitbou se vřelou chvěje ret: Ó, Prokope, ty český světče pravý, jenž cizáků jsi vybičoval davy, když prznili tvé sídlo nad Sázavou, ó, povstaň z hrobu, povstaň, muži svatý, svou velebnost a sílu světu zjev: jen brvou pohni nebo zatřes hlavou – a cizáci, již střebou naši krev, snad ukáží zas vlasti naší paty! –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
v básni jsme nalezli 1 osobu, v básni jsou označena takto