SMRT A ŽIVOT.

Ferdinand Tomek

Černou brankou slabě skřípající v mlčící a smutný mrtvých sad vešla mladá dívka bledých lící na hrob tatíčkův se vyplakat. Na kolena klesla v tichém pláči, slzami rov plný květů smáčí, pod jívu pak, mrtvému jež spáči roste v hlavách, usedá si v chlad. Černá branka zaskřípala zase, vešel muž – měl dlouhý, bujný vlas, dívce líčka nachem zbarvila se, za ní když se zachvěl známý hlas; a když u tatíčkova pak rovu naslouchala něžné lásky slovu, dívenka se rozplakala znovu, – v slzách těch však už byl štěstí jas.

Patří do shluku

hajat, spinkat, hajinkat, peřinka, andělíček, děťátko, andílek, postýlka, maminka, synáček

348. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Anna. (Matěj Anastazia Šimáček)
  2. Ve chvíli bolesti. (Augustin Eugen Mužík)
  3. Ulehl na Soucit dlouhý věk, (Josef Holý)
  4. 25. Dvé dívčích očí touží (Karel Babánek)
  5. ŽENA PODLOUDNÍKOVA (Alois Jirásek)
  6. Stařenka sklonila hlavičku... (Růžena Jesenská)
  7. Návštěva z hrobu. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  8. VI. Květ smrti bledý v líčku, (Josef Kuchař)
  9. VIII. (Jan Neruda)
  10. KRAJINA (Otokar Fischer)