PAŠEK PIJAN.
Pozdě z krčmy přivrávoral domů.
„Peníze chci, ženo, u sta hromů!
Peníze chci, slyšíš? Ať mne ďas,
jestliže dnes tvrdé hlavě tvojí
ustoupím – ať spásu mne to stojí!“
Na stůl uhodil, až kahan zhas’.
Do okna v tom buch! a dvé se očí
jako žhavé uhly po něm točí...
„Čert!“ – a na zem padl ve mdlobách.
V bezvědomí na lože jej žena
odnesla a zřela poděšena,
jak i ve snu lomcoval jím strach.
Druhého dne k domku davy lidí
v proudech putují a s hrůzou vidí,
co se mluvilo, že není žert;
na okně jsou dosud drápů stopy,
takže jenom dítě nepochopí,
u Pašků že návštěvou byl čert.
Změnil Pašek svoje živobytí,
ke zpovědi chodil, nechal pití,
pokorně se při mši v prsa bil.
Kdyby věděl, z lesa že sem světlo
paní sovu zvábilo a spletlo,
jistě podnes statečně by pil.