ŠKRHOLŮV POZDRAV SVOBODY.
Slyš, jaký křik a praskot se všech stran!
Ký ruch to všecky rozpaluje mozky?
Akt poslední byl právě odehrán:
to trůny bortí se a řítí v trosky!
Zda možno věřit jen,
že splněn dávný sen?
Aj, pravda to, jež nade všecko blaží:
nám spadla pouta s uvolněných paží!
Už nejsme raby hrubých pochopů,
než svobodní jsme na svém hospodáři;
nuž, tedy vzhůru s čapkou ke stropu
a dolů se škraboškou s našich tváří!
Teď narovná se zas
nám páteř snad i vaz
a ruka, která vzdorně svírala se,
meč odhodí a chopí otku zase.
Nuž, zanotujte hymnus jásavý
a rozhoupejte všecky všude zvony,
ať hlahol jejich děj ten pozdraví,
jenž blaženými činí miliony!
Ach, běda, třikrát žel!
Já byl bych zapomněl,
181
že Austrie nám vzala nejen zlato,
než také všecko, co nám bylo svato.
Nuž, jásejme, že vrah náš zdolán kles’,
však vězme též, co práce na nás čeká!
Měj svoji mez i veliký náš ples,
vždyť cesta naše ještě předaleká!
Až dlouhou řadou let
náš neochabne vzlet,
až útok o naši se svornost zláme, –
pak „hossana!“ si právem zazpíváme.