ZA MATIČKOU.

Ferdinand Tomek

ZA MATIČKOU.
V nocech smutných, temných, bouřlivých, déšť kdy zemi bičoval či sníh, 204 nejvíc, matičko, jsi plakávala pro ty, které příkrá, tvrdá skála ve svém lůně chladném, tichém kryje; ach, a teď i nad Tvým rovem již v nahých větvích sever lká a vyje – – Matičko má, Ty ho neslyšíš? A jak sever kvílí ve stromech, také pod nimi jen pláč a vzdech – to Tvé děti lkají osiřelé. Jeseň mlhu po hřbitově stele, po větvích ji rozvěšuje stromů, v šedý její závoj halí kříž. Matičko, ach, pojď už s námi domů! – Běda, běda, Ty nás neslyšíš!

Kniha Menší básně (1930)
Autor Ferdinand Tomek