Jan Žižka a Prokop Holý na procházce.
„Na procházku, Jene, honem zhůru,
Otevř oko, zaplaš tvrdý sen!“
„Věru, věru, slyším zpívat v kůru,
Vyjděme si, již je bílý den!
Kam to uprášené vojsko cválá?“
„Myslím, Jene, přímo do Prahy.“
„Mám z nich radost, moje zní jim chvála,
Statní jsou to chlapi na vrahy.
Pěkná Praha, pěkně uhlazena,
Na nikom tu není vidět vous;
Pověz, jaká na tom domě čtena?“
„Myslím, Jene, že čtu Kafehaus.“
82
„Vejděm! – Aj, toť samí kouzelníci,
Každý ze sebe tu souká dým;
Rozsviť tady jako slunce svíci,
Do stropu já přece nevidím.
Čti mi z novin!“ – „Vévodkyně z Kentu,
Zde se v krvi národ zavalil;
Tu je: Rus a kříže v Orientu,
Drobné písmo kouř mi zahalil.“
„Kříže v Orientu? Turek? Posud
Na křesťanů šíje klade jho?
Řek jsem, že to krutý bude osud,
Však já pravil také: Žeňte ho!
Z komína ven! – Klášter, vody příval,
Ostrov, tanec, dívky – pěkný zjev!
Prokope tys přece švihák býval,
Jdi a polib jednu z těchto děv.
83
Jakové to oči, hry a směšky!
Co ta šepce dívek hromada?
Zdali jsou to naše slavné Češky?“
„Jene, Jene, pouhá pomáda.“
„A zas dál! tu školka malých dítek –
A tu prázno, temno – Vyšehrad!
Prokope, i pecme si tu svítek,
Věčná věru škoda starých brad!
Tu však předce kost a kůže sedí,
Nehýbá se, prstami jen hrá;
Plnojiskré oko zhůru hledí,
Píše: Žižka, báseň hrdinská.
Svatá země, dej se ulíbati,
Nenaříkej si již na slotu;
Synům nemusíš ty palác dáti,
Oniť básní třeba u plotu.
84
Kolem bude zníti sláva moje,
Horami a lesem, dolíkem;
Prokope, až veršů půjdou zdroje,
Řeknou: předce byl on chlapíkem!
A zas dále! – Kam to spěší lidé?“
„V České divadlo se hrne dav!“
„Kýho-li to, milý Světovide –
Tu-tě ze hrobu vstal Soběslav!
Dobrá! toť jsou staří naši, mají
Sílu, chrabré oko, chrabrý meč!“
„Však jen v neděli tu, Jene, hrají!“
„Tak? nu, Česká sváteční je řeč!“řeč!
Hora nevysoká, a přec kroky
Váznou – co to? pravda nebo lež?
Zdali i tvé svírají se boky?“
„Jene, milý Jene, těžko též!“
85
„V druhou stranu, tady rejdí myška –
Ejhle, jak tu posud Vítkov ční!“
,Žižkov, páni, stál tu slavný Žižka!‘
„Prokope, slyš, opět sláva zní!
Pěkné kraje České! vzduch mi chutná;
Čisté – z lesů vysmejčený klest;
Ještě tady stojí Hora Kutná?
A tu Znojmo, a tam Brno jest.
Dráha železná tu běží, jeďme!
Hu, hu! Totě let je duchů zlých!
Němci našli stroje tyto – hleďme,
Takovýto býval outěk jich.
Vídeň! Prokope, i vsedněm zase
Nazpět, mně se let ten zalíbil;
Rychle, rychle, abych v krátkém čase
Opět svoji vlast já políbil.
86
Tu jsou moje Čechy – však den splývá –
A náš minul ku procházkám čas;
Druhu, dobrou noc! tma se vylívá –
Slyš jen: až se zbudíš, zbuď mě zas.“
87