Jan Žižka a Prokop Holý na procházce.

Jan Žižka a Prokop Holý na procházce.
„Na procházku, Jene, honem zhůru, Otevř oko, zaplaš tvrdý sen!“ „Věru, věru, slyším zpívat v kůru, Vyjděme si, již je bílý den! Kam to uprášené vojsko cválá?“ „Myslím, Jene, přímo do Prahy.“ „Mám z nich radost, moje zní jim chvála, Statní jsou to chlapi na vrahy. Pěkná Praha, pěkně uhlazena, Na nikom tu není vidět vous; Pověz, jaká na tom domě čtena?“ „Myslím, Jene, že čtu Kafehaus.“ 82 „Vejděm! – Aj, toť samí kouzelníci, Každý ze sebe tu souká dým; Rozsviť tady jako slunce svíci, Do stropu já přece nevidím. Čti mi z novin!“ – „Vévodkyně z Kentu, Zde se v krvi národ zavalil; Tu je: Rus a kříže v Orientu, Drobné písmo kouř mi zahalil.“ „Kříže v Orientu? Turek? Posud Na křesťanů šíje klade jho? Řek jsem, že to krutý bude osud, Však já pravil také: Žeňte ho! Z komína ven! – Klášter, vody příval, Ostrov, tanec, dívky – pěkný zjev! Prokope tys přece švihák býval, Jdi a polib jednu z těchto děv. 83 Jakové to oči, hry a směšky! Co ta šepce dívek hromada? Zdali jsou to naše slavné Češky?“ „Jene, Jene, pouhá pomáda.“ „A zas dál! tu školka malých dítek – A tu prázno, temno – Vyšehrad! Prokope, i pecme si tu svítek, Věčná věru škoda starých brad! Tu však předce kost a kůže sedí, Nehýbá se, prstami jen hrá; Plnojiskré oko zhůru hledí, Píše: Žižka, báseň hrdinská. Svatá země, dej se ulíbati, Nenaříkej si již na slotu; Synům nemusíš ty palác dáti, Oniť básní třeba u plotu. 84 Kolem bude zníti sláva moje, Horami a lesem, dolíkem; Prokope, až veršů půjdou zdroje, Řeknou: předce byl on chlapíkem! A zas dále! – Kam to spěší lidé?“ „V České divadlo se hrne dav!“ „Kýho-li to, milý Světovide – Tu-tě ze hrobu vstal Soběslav! Dobrá! toť jsou staří naši, mají Sílu, chrabré oko, chrabrý meč!“ „Však jen v neděli tu, Jene, hrají!“ „Tak? nu, Česká sváteční je řeč!“řeč! Hora nevysoká, a přec kroky Váznou – co to? pravda nebo lež? Zdali i tvé svírají se boky?“ „Jene, milý Jene, těžko též!“ 85 „V druhou stranu, tady rejdí myška – Ejhle, jak tu posud Vítkov ční!“ ,Žižkov, páni, stál tu slavný Žižka!‘ „Prokope, slyš, opět sláva zní! Pěkné kraje České! vzduch mi chutná; Čisté – z lesů vysmejčený klest; Ještě tady stojí Hora Kutná? A tu Znojmo, a tam Brno jest. Dráha železná tu běží, jeďme! Hu, hu! Totě let je duchů zlých! Němci našli stroje tyto – hleďme, Takovýto býval outěk jich. Vídeň! Prokope, i vsedněm zase Nazpět, mně se let ten zalíbil; Rychle, rychle, abych v krátkém čase Opět svoji vlast já políbil. 86 Tu jsou moje Čechy – však den splývá – A náš minul ku procházkám čas; Druhu, dobrou noc! tma se vylívá – Slyš jen: až se zbudíš, zbuď mě zas.“ 87