Na hrobě přítele Josefa Josefoviče Jungmanna.

Na hrobě přítele Josefa Josefoviče Jungmanna.
Na čem popluji Od břehu na břeh Po těch vlnách? Zdali ty mě vzneseš, větev milá, Že se ke mně kloníš milostně? Ach, tys darmo sebe naklonila, Darmo šumíš větrem žalostně: Odtud daleko jsou druhé břehy, Kde můj přítel rájské pije něhy. Na čem popluji Od břehu na břeh Po těch vlnách? 88 Zdali nad oblaka letný ptáku, Co jen zpíváš v nebes krajinách, Zdali ty mě vezmeš ku oblaku, Kde je sídlo duchů v výšinách? Ach, ty pluješ přece v zemském zduchu, Nevidíš ty věčné stánky duchů. Na čem popluji Od břehu na břeh Po těch vlnách? Ani slunéčko to, co se skvěje Jdoucí od nás rychle v nížiny, Aniž ono do těch krajů spěje, Kde jsou věčnokvěté lučiny; Dále ještě jsou ty rájské stany, Kamo Bohem byl můj přítel zvaný. Na čem popluji Od břehů na břeh Po těch vlnách? 89 Ach, vždyť pozemského nic tam nejde, Říše kde jsou duchů staveny; K duchu duch jen všecky vlny přejde, Třeba v tisícero byly složeny. Rozepni-že rychlá tedy křídla, A tam ve bratrova zaleť sídla. Na něm popluji Od břehu na břeh Po těch vlnách! Na myšlénkách a tom vroucném citu V plesu k němu já se ponesu; Denně vzejdu po nich k jeho bytu, Shodě zemskou s sebe závěsu; A vždy promluvíme o své slasti, O tom o dvém – společných nám vlastí. 90