14. Zkvétající kraje.

Jan Slavomír Tomíček

14.
Zkvétající kraje.
S peřestými vlaji se já květy, K stromům tulím, zajdu v křoviny; Zachvěla se duše v hájiny A s jich šumem bere přes kraj lety. Nebesa kde na hory jsou vsety, S nimi já se nesu v modřiny; Zde tam vidím bratrů chyžiny, Jenž se ticho přes dva sejí světy. To jsou ony země, ony kraje, Slunce nezachází nad nima, To mé vlasti květorouché máje. To jsou ony země, svaté kraje, Ducha slunce již tu východ má, A cit pučí v květy, krásné ráje! 108

Kniha Básně (1840)
Autor Jan Slavomír Tomíček