14. Zkvétající kraje.

Jan Slavomír Tomíček

S peřestými vlaji se já květy, K stromům tulím, zajdu v křoviny; Zachvěla se duše v hájiny A s jich šumem bere přes kraj lety. Nebesa kde na hory jsou vsety, S nimi já se nesu v modřiny; Zde tam vidím bratrů chyžiny, Jenž se ticho přes dva sejí světy. To jsou ony země, ony kraje, Slunce nezachází nad nima, To mé vlasti květorouché máje. To jsou ony země, svaté kraje, Ducha slunce již tu východ má, A cit pučí v květy, krásné ráje!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

406. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXII. Hory mé vlasti. (Josef Hubert Tichý)
  2. Žiji tiše, blaze, (Jiljí Vratislav Jahn)
  3. Violinka. (Josef Jaroslav Langer)
  4. XXIV. Vděčnost. (Josef Hubert Tichý)
  5. DVA SNY. (Karel Sabina)
  6. NA HORY. (Václav Jaromír Picek)
  7. Čechy. (Karel Alois Vinařický)
  8. Vzdálená. (Anna Vlastimila Růžičková)
  9. Růže – láska. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  10. 44. Byly časy, když jsem duši topil (František Sušil)