Čechy.

Karel Alois Vinařický

Ó by visutě Rameno mé mělo Dedalovy perutě! Vysoko by vyletělo; Oko moje by se dívalo Na milenou dědů zemi, I na hory, šedé její lemy, Ozářené by se kochalo. Než i bez operutění Za jarého máje Oko mé i duše má Cítí potěšení, Vidouci čalouny polí, Lučinaté doly, Vody zářivé, Vary vířivé, Sady, háje, bory, Luhy zelené, a siné hory. Ej dědina má Nemá-li podobu ráje? A co nejvíce mě těší: Ruce mají, A jich užívají Moji Češi.

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

138. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXII. Hory mé vlasti. (Josef Hubert Tichý)
  2. Ověnčená. (Eliška Krásnohorská)
  3. Lína. (Jan z Hvězdy)
  4. Při jezeře Garda.23) (Adolf Heyduk)
  5. 14. Zkvétající kraje. (Jan Slavomír Tomíček)
  6. 3. Děvo drahá, moje žití, (Josef Kuchař)
  7. Maximilianu rytíři z Obentrautů při Jeho ustanovení za cís. král. praesidenta kraje Jičínského, dne 24. pros. 1849. (Josef Uhlíř)
  8. Nové jaro. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Když zelené se jaro blíží. (Adolf Heyduk)
  10. Loučení. (Simeon Karel Macháček)