XXII. Hory mé vlasti.

Josef Hubert Tichý

Ty vlasti mé – ty tisíceré hory, Co sem tam niv a luhův nad ráji, Až oblohy se s modrem líbají, – Jak krásné jsou! jak vnadné jejich bory! Těch borů zpěv když kroky mé k nim zve, A oko mé je vidí před sebou, Tu patří vždy s jakousi velebou Na hory ty a jejich vrchole. A růžený když z jara slunce svit Ozáří je v jich pestrém zelenu, Tu se mi zdá, jako by v Edenu Bůh nastavil si z kvítí pyramid. Ať sever ctí si svoje Valhally, Jih Tempe, západ Eldorado své, Já chválím zas hor Českých vrchole – Ty ústa má již stokrát zlíbaly.

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

791. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 14. Zkvétající kraje. (Jan Slavomír Tomíček)
  2. Čechy. (Karel Alois Vinařický)
  3. V dálku. (Vincenc Furch)
  4. NA HORY. (Václav Jaromír Picek)
  5. Vzdálená. (Anna Vlastimila Růžičková)
  6. Maximilianu rytíři z Obentrautů při Jeho ustanovení za cís. král. praesidenta kraje Jičínského, dne 24. pros. 1849. (Josef Uhlíř)
  7. 72. Děčín. (Jan Slavomír Tomíček)
  8. K VĚČNÝM KONČINÁM. (Václav Jaromír Picek)
  9. Na Krkonoších. (Václav Jaromír Picek)
  10. Má vlast. (Anna Vlastimila Růžičková)