Ověnčená.

Eliška Krásnohorská

K čemu, vesno, tolik zdoby nosíš té mé zemi rodné? K čemu tolik perel na ni rosíš od soumraku do dne? Nač jí vroubíš červánkovým zlatem závojové lemy? či to strojíš brčálovým šatem k veselí mou zemi? Nač jí vineš potůčkové pásky zlatě v jaré luhy? jsou to blahé, snubní kroužky lásky? nač v nich tolik duhy? Nač těch korun stobarevné hvězdy, nač ty deště kvítí? K čemu chvalopěvců vzdušné sjezdy? co se bude díti? Nač ty vůně, paprsků těch množství; nač ten příval krásy? Jaká slavnosť? bude svátek božství nebo lidské spásy? – Není svátku, veselí to není v české zemi mojí! Věnčena se chystá k zápasení, k boji, vždy jen k boji! Za přílbu si zatkne vše tvé kvítí, zvedne štít svůj zlatý, slunce bohem vzňaté na něm svítí, a ten boj je svatý!

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

657. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Má vlast. (Anna Vlastimila Růžičková)
  2. DVA SNY. (Karel Sabina)
  3. Tiché lásce. (Václav Antonín Crha)
  4. Čechy. (Karel Alois Vinařický)
  5. Jaro v srdci. (Eliška Krásnohorská)
  6. ČTVERO KVÍTKŮ. (Václav Věnceslav Ráb)
  7. VANDA. (Otakar Červinka)
  8. K noci. (Bohuslav Čermák)
  9. JITRO. (Václav Věnceslav Ráb)
  10. Kytka. (Karel Marie Drahotín Villani)