Vesele jsem u svitání
Jednou z lože skočil,
Abych v poli k milování
Čtvero kvítků zočil.
Skalní jsem se na pahřbetí
Rychle vyšinul,
Kamž před lovcem kamzík letí,
Aby nezhynul.
Marně jsem se snažil lézti
Skoro do nebe,
Až jsem, Milko! kvítek kvésti
Uzřel u tebe.
Toto kvítko něžné Krásky
Zdobí outlé mravy;
Jeť to kvítko čisté lásky,
Ježto duši baví.
Zanechav pak kolmé hory,
Skalní strminy,
Prohledal jsem stinné bory,
Háje, křoviny.
Však jen, dívko! na tvé tváři
Kvítečko se skví,
Když se v mírné, rajské záři
Studem panny rdí.
Kvítko to ve věku zlatém
Vzniklo v spanilosti,
Kvete skromně v rouchu svatém –
Kvítko nevinnosti.
Z hájů spěchám, kde se toky
Proudí lučinou,
Kde dub koupel svými boky
Kryje soukromnou;
Po nábřeží chvátám výše,
Marnáť cesta má,
Ukryla jsi kvítko tíše,
Dívko, v ňádra svá.
Toto kvítko outlé listy
Jako stříbro vine,
Věrnost slove, z nížto čistý
Pramen lásce plyne.
Stále pílím po planinách,
Mnohý přejdu brod,
V štěpnici a stromovinách
Mnohý zlezu plot;
Dlouho bloudě v šírém sadě
Uzřím květinku,
Ježto moji v plné vnadě
Zdobí děvčinku.
V nevinné se zardělosti
Toto kvítko skrývá,
Jest to kvítko svaté ctnosti,
Jenž se v nebi skvívá.
Kteráž dívka toto kvítí
Svine u věnec,
Tu zajisté bude ctíti
Každý mládenec;
Ať ji šat jen prostý kreje,
Nízký chová krov,
Krašší vnada kol se leje,
Milko! z těchto slov.
Nevinnost, ctnost, věrnost, láska
Zdob tě v každé době,
Jest to silná krásy páska,
Vnadná v každé době.