ČTVERO KVÍTKŮ.

Václav Věnceslav Ráb

ČTVERO KVÍTKŮ. Milce.
Vesele jsem u svitání Jednou z lože skočil, Abych v poli k milování Čtvero kvítků zočil. Skalní jsem se na pahřbetí Rychle vyšinul, Kamž před lovcem kamzík letí, Aby nezhynul. Marně jsem se snažil lézti Skoro do nebe, Až jsem, Milko! kvítek kvésti Uzřel u tebe. 75 Toto kvítko něžné Krásky Zdobí outlé mravy; Jeť to kvítko čisté lásky, Ježto duši baví. Zanechav pak kolmé hory, Skalní strminy, Prohledal jsem stinné bory, Háje, křoviny. Však jen, dívko! na tvé tváři Kvítečko se skví, Když se v mírné, rajské záři Studem panny rdí. Kvítko to ve věku zlatém Vzniklo v spanilosti, Kvete skromně v rouchu svatém – Kvítko nevinnosti. Z hájů spěchám, kde se toky Proudí lučinou, Kde dub koupel svými boky Kryje soukromnou; Po nábřeží chvátám výše, Marnáť cesta má, Ukryla jsi kvítko tíše, Dívko, v ňádra svá. Toto kvítko outlé listy Jako stříbro vine, Věrnost slove, z nížto čistý Pramen lásce plyne. 76 Stále pílím po planinách, Mnohý přejdu brod, V štěpnici a stromovinách Mnohý zlezu plot; Dlouho bloudě v šírém sadě Uzřím květinku, Ježto moji v plné vnadě Zdobí děvčinku. V nevinné se zardělosti Toto kvítko skrývá, Jest to kvítko svaté ctnosti, Jenž se v nebi skvívá. Kteráž dívka toto kvítí Svine u věnec, Tu zajisté bude ctíti Každý mládenec; Ať ji šat jen prostý kreje, Nízký chová krov, Krašší vnada kol se leje, Milko! z těchto slov. Nevinnost, ctnost, věrnost, láska Zdob tě v každé době, Jest to silná krásy páska, Vnadná v každé době. 77