TĚŽKOMYSLNOST.

Václav Věnceslav Ráb

TĚŽKOMYSLNOST.
Stín se plašně do luk níží, Chlum jest mrakem obestřen, Mdle se potok sytím plíží,plíží Tam okolo černých stěn; Šedé páry okres trudí, Vše dlí v tichém usnutí, Jen na tůni žalný budí Ohlas píseň labutí. Poustka z tmavých smrčin zírá Nad skalnaté lysině, Zvonků trudný hlas umírá V dřímajecí krajině. 59 Hvězdy zasmušené lejí Bledý svit na površí, Tiše na rovech se chvějí Temnolisté cypřiši. Hle, co mrákotně tam svítá Z lůna letních topolů, Sem tam se po listech kmítá Ve krvavém plápolu? Neplaneť to jasná svíce Hymenea svadební; Smutné rty a bledé líce – Totě průvod pohřební! Černý zástup vážně nese K lůžku mládce jarého, Stařec za rakví se třese, Želí syna milého; Prolétával, zbrojen lukem, Skály pusté, hustý keř, Stříbrohlasých rohů zvukem V luzích děsil plachou zvěř. Běloruká děva sedí Mezi kvítím u rovu, Měsíc smutně na ni hledí Z tmavých osik zákrovu; V němém hoři slzou máčí Vlasů něžné prsténce, Očka modrá k nebi stáčí, Hledajíc tam milence. Z kaple znějí zvuky trudné, V duši teskno vlívají, Z okrouhlých se oken bludné Stíny vůkol stíhají; 60 Rosné perly na zem kanou, Jilmem noční mece vír; Tam jen, kdežto hvězdy planou, Trudokojný bydlí mír!