1. Poznání.

Václav Věnceslav Ráb

1.
Poznání.

U potůčku děva trhala jest kvítí, Když máj s tváří omladěnou luhy vítal, Fialinka rostla, i bez vonný zkvítal, Sedmikrásky v drnu počaly se rdíti. Tuť mi čárný obraz v tichém toku zříti, Skvěločerné kroužky, k ňadrům se vinoucí, Sněžné čílko kryjí, planou očka žhoucí, Jako na růži dvě perlinky se třpytí. Krásou jatý, volám: „Dívko k milování! Neprobuzuj ve mně klamné lásky tíseň, Mně-li s tebou v lásce nepopřáno žíti!“ Tu mne hlas vytrhne z blaženého zdání, Srdce projme jako slavíkova píseň, Slova se v něj mísí: „Tvojí volím býti!“ 47