MLÁDEC Z HRUŠOVA.

MLÁDEC Z HRUŠOVA.
„Ký to přes skalnaté stěny Oděnců se valí roj? Totě Zvikoš rozezlený – Vše se rychle k boji stroj! Na tě čeká komoň vraný, Chop se meče, synu můj! Zběř tu rozplaš na vše strany, Stár je k bitvě otec tvůj.“ Takto k synu milenému Vece starý Hrušovec, Do pravice bujarému Mládci tiskna praporec; „Vezmi tento zlatotkaný Prápor, pod nímž vážný děd Na pohanské Pomořany Zmar a krutou zhoubu ved.“ved. „MnohdykráteMnohdykráte hrad můj stéci Smělí vrazi dychtili, Prchli však, an barvoskvěcí Prápor vláti zočili. Chovej ho co zřetel v hlavě, Svatým ti buď znamením, Vrať se vítězně a zdravě, Aneb klesni mrtev s ním.“ 78 Z kmetových ust ledva zplyne K synu tklivá tato řeč, Již on prápor k srdci vine, K boku pásá věrný meč; Pancířem si prsa kryje, V nichžto srdce plamenné Pro milostnou Jutu bije, Jarou láskou raněné. Dívka želem očka klopí, S tajným želem hledí naň, Zbledlé tváře slzou kropí, „Drahý, dí mu, život chraň!“ A pak zdobí prápor věncem, Skvostný připíná mu háv; Bolně volá za milencem: „Vrať se šťasten, vrať se zdráv!“ Po dolinách příkrou strání Rozlétá se bitvy hluk, V bouřlivém tu hlaholání Vyřítí se sterý pluk. V nich se mládcův prápor chvěje, Neseť v řady záhubu, Slunce již naň záři leje, Na krvavou obrubu. Na věži pak v hradě stojí Dívka, hledí v údolí, Milenec tam v horkém boji S nepřítelem zápolí; Radostí v ní srdce plesá, Když se prápor zhůru dme, A když v seči k zemi klesá, Lkajíc ruce k nebi pne. 79 Jako v strašném rozkacení Kanec drtí smrčiny, Tak i stírá v zápasení Zbory jinoch hrdinný. Aj, tu Zvikoš naň doráží, Vztekle na hrdinu zří, Rázem jej tne v pravé paží, V němž se drahý prápor skví. Prápor klesá; tu ho chytí Mládec v silnou levici, V nepřátelský zbor se řítí Co lev hněvem soptící. A jak vrchol na pahoří Jedlový se kolébá, Prápor opět v zlaté zoři Větrem hrdě plápolá. Zvikošův tu zbrojnoš klamně Nazad z pluku vyrazí, Vítězovo levé rámě Hrotem těžkým odrazí; Vřelou krví mládec kropí Roucha zlatou tkaninu, Prápor v letu usty chopí, Střelmo pádí v dálinu. Blíže hradu mrtev padne Slibu věrný mládenec, Ještě drží usta chladné Věnčený ten praporec. Dívka s hradu vysokého Letí střelená co laň, Uzříc hocha ubledlého Bledne též a – sklesne naň. 80 Teď tam na travnaté pláni Věkoletý stojí strom, Kmeny vetché v řeku sklání, Vrchol dávno zdrtil hrom; Bašty hradu Hrušovského Zmařilo již století, Čin však mládce udatného Chová Čech v své paměti.