BOJSLAV DO BOJE TÁHNOUCÍ.

Václav Věnceslav Ráb

BOJSLAV DO BOJE TÁHNOUCÍ.
V zdivočilé, zbrojné roje, Vlastislavo! dálka zve; Pryč mám do vřelého boje, Dívko drahá, od tebe! Ach, již slyším srdce bíti, Zmítá mnou bolestný cit; Volím raděj beze žití Nežli bez milosti být. Dáli nebe zvítězení, Mzdou-li mou i celá říš – Kouzlo jest jen ve tvém zření, Šírý svět, když na mne zříš! Ač mne boj můž oslaviti, Blesk však ten mne nebaví; Raději nevolím žíti, Když mne milost ostaví. 81 Slyš, jak znějí trouby v dolí, Jak kůň zbrojný řehotí; Budiž! padnuli na poli, Věz, že věren padnu ti! Tam tvůj obraz zřím ve kvítí, Spanilý co zorní svit; Neb raděj volím bez žití Nežli bez milosti být!