3. Besídka.

Václav Věnceslav Ráb

3.
Besídka.

Když se večer na lučiny sklání, Když se oblak na západu rdí: Ruku v ruce, v sladkém celování, K besídce jdem, kdežto Milek sní; Měsíc bledý líbě hledí v ni, Stříbří křoví na blízké tam stráni, Z něhož ptactva mutné štěhotání Vodopádem umrtveno zní. 48 Často s ní tu v blahocitech plynu, Nebe v jejím libém vida zření, Milostí spit, drahou k srdci vinu. V moři citů sladkých ztopen hynu, Jestli v studuplném uzardění Nevinné mi vtiská políbení.