VEČERNÍ PÍSEŇ ZOUFALÉHO.

František Kvapil

Rozenko zašlých dnů, ty hvězdo večernice, radosti zábleskem mně zjasni bledé líce, já plesám – druh tvůj v mrtvé poušti skalné, a neklesnu – mně kynou vlasti dálné! Já doždál, dočekal – již nic mne nezarmoutí, má dráha skončena, cíl kyne mojí pouti, té pouti bolestné, jež hořem jen a lkáním – a přec teď zalétnu já k tobě s radováním! Já hledal útěchy – a ty jsi slzy znala, když mysl ubohá se v žalu rozkochala, tys zřela bolest mou, když zoufalstvím jsem zmíral, a v světě jediný jen úsměv tvůj mě vzpíral. Dnes trpím naposled, a s dávnou tužbou v oku se ztopím na věčnost tvé záře v jasném toku – dnes zíráš naposled v mé hořem zryté líce, buď zdráva, hvězdo má, ty hvězdo večernice!

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

498. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ta jedna slza Tvá. (Ervín Špindler)
  2. Poslední prosba. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  3. K noci. (Bohuslav Čermák)
  4. NEHYŇ MI. (Josef Václav Frič)
  5. Hvězda útěchy. (Eliška Krásnohorská)
  6. XIX. Vy světel zřídla hvězdnatá, (Vítězslav Hálek)
  7. Já loučím se již... (Jan Evangelista Nečas)
  8. Poezie. (Eliška Krásnohorská)
  9. ČTVERO KVÍTKŮ. (Václav Věnceslav Ráb)
  10. Tiché lásce. (Václav Antonín Crha)