Poslední prosba.

Alois Vojtěch Šmilovský

Až své kosti složím v hrobě, až mně zhasne světla den, tehdy, bože, vzletnu k tobě s touto vroucí prosbou jen: Dlouhý sen mi dej o vlasti, krátký jen o zpěvech mých, jak je zpívá v chvatu slasti národu květ po hájích. A v tom snění vínek spletu, na čelo jej vlasti dám, a tak v lůně jarních květů v hrobě blaze podřímám!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

425. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEČERNÍ PÍSEŇ ZOUFALÉHO. (František Kvapil)
  2. Já loučím se již... (Jan Evangelista Nečas)
  3. Tiché lásce. (Václav Antonín Crha)
  4. Ta jedna slza Tvá. (Ervín Špindler)
  5. 1. Ideálů Říše. (František Palacký)
  6. 86. Poď ó smrti, těchto osyřalých (Jan Kollár)
  7. Má vlast. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  8. DVA SNY. (Karel Sabina)
  9. I. I u mé hrudi píseň zní, (Alexandr Balcárek)
  10. Vlasti. (Josef Kuchař)