DVA SNY.

Karel Sabina

Zdálo se mi, že jsem růží Z lůna země procitnoucí U potůčku chladného; Vlnky pode mnou spějící, Nebe nade mnou se pnoucí Poskytly snu vnadného. Vlažících zefýrů vání Sem a tam mě houpalo, I u vln se kolébání Listí mé se koupalo. – Noční kdy mě závoj skryl, Tu na srdci své milenky Vonné budil jsem zpomněnky; Ó, bych věčně růží byl! Zdálo se mi, že jsem hvězdou, Vzdálnou bloudíc samotností Polétal jsem výšinou. Září proud se ze mne linul, Neostíněnou jasností Zem osvítě ztemnělou. Vesele jsem dolů zíral, Poutníkům objasniv noc; Mnohého, co v tmách umíral, Zbudila mých září moc. Lyry zvuk mě velebil, Zoufalec mým vzhledem síly Nabyl v utěšené chvíli; – Ó, bych věčně hvězdou byl!

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

64. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Kytka. (Karel Marie Drahotín Villani)
  2. Růže – láska. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  3. Tiché lásce. (Václav Antonín Crha)
  4. Violinka. (Josef Jaroslav Langer)
  5. Potkání-se s milenkou. (Karel Marie Drahotín Villani)
  6. Ověnčená. (Eliška Krásnohorská)
  7. III. Tu v náruči jsem spánku přelibého (Gustav Pfleger Moravský)
  8. 10. V svět jsem vstoupil, doufaje, že dnové (Karel Hynek Mácha)
  9. Jest jaro. (Eliška Krásnohorská)
  10. ČTVERO KVÍTKŮ. (Václav Věnceslav Ráb)