DVA SNY.

Karel Sabina

DVA SNY. [Dennice 1840.]
Zdálo se mi, že jsem růží Z lůna země procitnoucí U potůčku chladného; Vlnky pode mnou spějící, Nebe nade mnou se pnoucí Poskytly snu vnadného. Vlažících zefýrů vání Sem a tam mě houpalo, I u vln se kolébání Listí mé se koupalo. – Noční kdy mě závoj skryl, Tu na srdci své milenky Vonné budil jsem zpomněnky; Ó, bych věčně růží byl! Zdálo se mi, že jsem hvězdou, Vzdálnou bloudíc samotností Polétal jsem výšinou. Září proud se ze mne linul, Neostíněnou jasností Zem osvítě ztemnělou. 126 Vesele jsem dolů zíral, Poutníkům objasniv noc; Mnohého, co v tmách umíral, Zbudila mých září moc. Lyry zvuk mě velebil, Zoufalec mým vzhledem síly Nabyl v utěšené chvíli; – Ó, bych věčně hvězdou byl!

Kniha Básně (Vybrané spisy Karla Sabiny, svazek 1) (1911)
Autor Karel Sabina