25. Děva.

Jan Slavomír Tomíček

25.
Děva.
Vše nám kvítky ještě nezhubila Ona třikrát kletá cizota; Ještě skví se mravů čistota, Kterou Slovanů se Láda kryla. Ejhle dívku – radost závoj svila – Nejen se to hvězda blyskotá, Nejen z morské perly jasnota – I cnost vyšší – vlasti krása milá. Veždy mysl moje rmoutila se, Že ty kněžny naše pomřely Skvělé v rodu svém a řeči kráse. A hle děva z ráje milostného Zrakem hrdým krášlí náčelí: Národu jsem dcera přeslavného. 119

Kniha Básně (1840)
Autor Jan Slavomír Tomíček