27. Socha.

Jan Slavomír Tomíček

Zamyšlená sama nyní sedí, Socha ze živého mramoru; V líbém neskvěje se hovoru, Okem polootevřeným hledí. Umělče sem; čiň dle výpovědi, Maluj krásy její ve sboru, V pěkném jak je vidíš výboru, Samy jak se tobě napovědí. V jemnou záři čaruj vnadu hmotnou, Plnou žití, blahé rozkoše, A přec maluj jako bezživotnou. Prosbu ale k tobě srdce nese: Tkaničky té nemiň na soše, Jak se tlukem srdce milo třese.

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

407. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 140. Nezřeně vůni libou skromná zeje v skrýši fialka; (František Sušil)
  2. 23. Nejen ona růžokvětná líčka, (Jan Kollár)
  3. Na zdráhavou Julinku. (Jan z Hvězdy)
  4. APOSTROFA k 13. prosinci 1899 (Stanislav Kostka Neumann)
  5. 60. Ona lípa, kde jsme mnohé ráno, (Jan Kollár)
  6. Trpět... (Jaroslav Vrchlický)
  7. 58. Neste jí tam tyto cyty vřelé (Jan Kollár)
  8. II. Sladkosť Můzy. (František Matouš Klácel)
  9. Anakreonovy písně. (Josef Vlastimil Kamarýt)
  10. 419. V desátém, ač pravda ještě malém, (Jan Kollár)