60. Ona lípa, kde jsme mnohé ráno,

Jan Kollár

Ona lípa, kde jsme mnohé ráno, Mnohý večer krásný probděli, Ona lávka pod ní v jeteli, Tam jsou ještě, těmť ji zříti přáno; Jak tam nemá bohům býti lkáno, Kde se proti sobě opřeli, A co jeden srdcy udělí Vzdorou jiných stromům bývá dáno. A však blaze, kdo se volně vyhne Tam, kde nebe válčí se zemí, Kdož ho, padna v tísni obou, zdvihne? Ticho tedy ztrátu lkavé zpěvy, Snáze truchlý nářek oněmí, Krotkost mírní samých bohů hněvy.

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

269. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 132. Kam se děla starodávná sláva, (František Sušil)
  2. 58. Neste jí tam tyto cyty vřelé (Jan Kollár)
  3. Slavský zpěv. (Vincenc Furch)
  4. 391. Na hranicech Nebeslavska teče (Jan Kollár)
  5. 75. Spolku míjím, v tichu bolest kořím, (Jan Kollár)
  6. 1. V onom kraji, kde se květorúchá (Jan Kollár)
  7. 514. Kudy sme šly, bylo rozšířené (Jan Kollár)
  8. 47. Oni rtové, jejichž vůně plynná (Jan Kollár)
  9. 38. O půl noci, když zem celou skrývá (Jan Kollár)
  10. 67. Věku chudý, léta nebe sytá, (Jan Kollár)