60. Ona lípa, kde jsme mnohé ráno,

Jan Kollár

60.
Ona lípa, kde jsme mnohé ráno,
Ona lípa, kde jsme mnohé ráno,
Mnohý večer krásný probděli, Ona lávka pod ní v jeteli, Tam jsou ještě, těmť ji zříti přáno;
Jak tam nemá bohům býti lkáno, Kde se proti sobě opřeli, A co jeden srdcy udělí Vzdorou jiných stromům bývá dáno. A však blaze, kdo se volně vyhne Tam, kde nebe válčí se zemí, Kdož ho, padna v tísni obou, zdvihne? Ticho tedy ztrátu lkavé zpěvy, Snáze truchlý nářek oněmí, Krotkost mírní samých bohů hněvy. 38