514. Kudy sme šly, bylo rozšířené

Jan Kollár

Kudy sme šly, bylo rozšířené Ode nebe k peklu prostranství, Prázné bez ladu a bez panství, Vzduchem jen a mrakem napelněné; Tu sem onny duše odcizené V smutném uviděla vyhnanství, Které buď lest aneb tyranství Vzali z loktů Slávy matky ctěné: Kobylek a netopýrů šatí Postava je, dokud vnukove A v nich krev se k Slávě nenavrátí; Poturčenci jsou zde, Zmaďařenci, Valachové, řečtí Slavové, Zněmčilci a všickni zpankhartěnci.

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

282. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 46. Jeseň přišla, ba již přišla zima, (František Sušil)
  2. 47. Oni rtové, jejichž vůně plynná (Jan Kollár)
  3. 132. Kam se děla starodávná sláva, (František Sušil)
  4. 4. Se zalíbením na Váceslava (František Jaroslav Vacek)
  5. 493. Když tu meškám, právě čtyry duše (Jan Kollár)
  6. 533. Nad vratami pekla železnými (Jan Kollár)
  7. 596. Na poverchu cest a u chodníků (Jan Kollár)
  8. člověk (Stanislav Kostka Neumann)
  9. 508. Na mé této spatřila sem pouti (Jan Kollár)
  10. 199. Druhého dne časem ranní doby (Jan Kollár)