52. Zlaté rouno.

Jan Slavomír Tomíček

52.
Zlaté rouno.
Nelkejme již, nám že mladé roky A hry nevinnosti zhynuly; Že ty děcké slasti upluly, A ty smíchy, žerty, hravé skoky. Že zmizely rájových snů toky, Na nichž světy naše plynuly; Že nás motýlové minuli, Co nám svodným letem mátli kroky. Vylijme již slzy na hrob mládí, A zas k předu zraky jasnosti, Jaká hra nás nyní k sobě vnadí. Okeán svět našich her jsou místa; Cnost a vlast a nebe volnosti Těchto her jsou rouna krásná, čistá. 146

Kniha Básně (1840)
Autor Jan Slavomír Tomíček