52. Zlaté rouno.

Jan Slavomír Tomíček

Nelkejme již, nám že mladé roky A hry nevinnosti zhynuly; Že ty děcké slasti upluly, A ty smíchy, žerty, hravé skoky. Že zmizely rájových snů toky, Na nichž světy naše plynuly; Že nás motýlové minuli, Co nám svodným letem mátli kroky. Vylijme již slzy na hrob mládí, A zas k předu zraky jasnosti, Jaká hra nás nyní k sobě vnadí. Okeán svět našich her jsou místa; Cnost a vlast a nebe volnosti Těchto her jsou rouna krásná, čistá.

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

362. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. (Při vyznamenání učitele neb představeného.) (Emanuel Züngel)
  2. IV. Nic neskojí tak mysl osiřelou, (Vítězslav Hálek)
  3. V propasti hoře síly květ (Jiljí Vratislav Jahn)
  4. Jaro v srdci. (Eliška Krásnohorská)
  5. Bohat prý jest věk náš na vše věci, (František Sušil)
  6. PO SMRTI. (Irma Geisslová)
  7. Kam půjdete? (Jan Pelíšek)
  8. V. Změna. (Vincenc Furch)
  9. XLVIII. Vesna. (Josef Hubert Tichý)
  10. 1. Ach, kde jsou ty krásné doby (Josef Kuchař)