IV. Nic neskojí tak mysl osiřelou,

Vítězslav Hálek

Nic neskojí tak mysl osiřelou, jak velduchů nezvadlé výkvěty, kdy zvou nás v říše krás u výlety a věčnou mladost před duši nám stelou. Však zajít v hor si osamělou skrejši, být u pramene črtám přírody, jak rostou v díla věčné lahody – to nad slzy nám duši ukonejší. Tam v tichu dlít a nevnímat ni hlásku, ni měkkých ňader k dechu zvednutí, ni lístku třepotného šeptnutí, jen s myšlenkami v královském být svazku – Tu zdá se mi, že vše to velké čítám, co z ducha bání v básně prýštělo, ba jak by se jim odtud nechtělo, já s velduchy všech věků se tu vítám.

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

396. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VANDA. (Otakar Červinka)
  2. Nechtěj láti slzám u člověka, (František Sušil)
  3. Aj Pustevně! (Jan Evangelista Nečas)
  4. VIII. Z tvého dechu, Lásko věčná! (František Ladislav Čelakovský)
  5. Má kde vlast? (Jan z Hvězdy)
  6. Žiji tiše, blaze, (Jiljí Vratislav Jahn)
  7. 40. Lístek. (Jan Slavomír Tomíček)
  8. 33. Žel. (Jan Slavomír Tomíček)
  9. Chroust. (Matěj Havelka)
  10. 15. Jsou dvoje kvítka, krásná, plná směvu; (Josef Uhlíř)