57. Smrt.

Jan Slavomír Tomíček

57.
Smrt.
Duch náš popel smítá, kde se pojí Krátká naše doba se věky; Hvězdné se naň lijí obleky, Nad bývalou chyžkou ticho stojí. K letu zářná svoje křídla strojí, S Bohem světa plesy, nářeky! Peruť zvučí v prostor daleký, S Bohem země, s Bohem všickni moji. Stane orel v záři ve slunečné, Ozbrojené oko nespěje S letem jeho v říše duchů věčné. Tam si na výšinách zapěje, A svět nový, krásy, zábavy, S jitra červánkami pozdraví. 151

Kniha Básně (1840)
Autor Jan Slavomír Tomíček