57. Smrt.

Jan Slavomír Tomíček

Duch náš popel smítá, kde se pojí Krátká naše doba se věky; Hvězdné se naň lijí obleky, Nad bývalou chyžkou ticho stojí. K letu zářná svoje křídla strojí, S Bohem světa plesy, nářeky! Peruť zvučí v prostor daleký, S Bohem země, s Bohem všickni moji. Stane orel v záři ve slunečné, Ozbrojené oko nespěje S letem jeho v říše duchů věčné. Tam si na výšinách zapěje, A svět nový, krásy, zábavy, S jitra červánkami pozdraví.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

607. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HVĚZDY. (František Kvapil)
  2. NOTTURNO (Zikmund Winter)
  3. Pod hvězdami. (E. Antonowicz)
  4. POD ZRAKY HVĚZD. (Eliška Krásnohorská)
  5. KOLODĚJ (Josef Holý)
  6. None (Josef Holý)
  7. Ze všech chvil mých nejkrásnější (Jan Evangelista Nečas)
  8. OD DÁLNÝCH HVĚZD. (Zikmund Winter)
  9. Záhady. (Josef Václav Sládek)
  10. V tom tichu exstatickém rozlévá se (Xaver Dvořák)