70. Meta.

Jan Slavomír Tomíček

Poutník ticho v bludném postál lese, Noc mu kryla známky v pěšině; Slunko vyšlé jasní v lesině Stezku, a již dál se poutník nese. Zima táhne – ptáček spěchá, kde se Jaro skvěje v šťastné dálině; Vlnka malá v tiché lučině K okeánu spěje v šumném plese. I své metě plésají mé zraky – Brzo bude loďka v pochodu Z ducha končin zakalených mraky. Plésám jaru mého národu, Duše má tam najde potravy, Volný duch se k letu zotaví.

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

467. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KUS HOVORU. (Antonín Klášterský)
  2. Písně lesní. (Václav Antonín Crha)
  3. Dobrou noc! (Karel Sudimír Šnajdr)
  4. POMNĚNKA Z ČESKÉHO LESA. (Miloš Červinka)
  5. Slavík. (Karel Alois Vinařický)
  6. Dobré jitro! (Irma Geisslová)
  7. Atomy. (Vincenc Furch)
  8. XIX. S ní milá mi chůzka bývá (František Ladislav Čelakovský)
  9. 66. Zvukové přírody. (Jan Slavomír Tomíček)
  10. Anděl Páně. (Jan Ježek)