Až umru...

František Táborský

Až umru kdys, ó prosím vás, tam na Hostýn mě poblíž chrámu vložte zemi v klín, na hoře té, kde za svobodu Vněslav pad’ – tam budu o něm sníť a zdřímnu rád. A místo náhrobku tož jedli tajemnou mi vsaďte v hrob, ať šumí nade mnou; nechť ptá se kdo, zda žebrák tu či poutník kles’, to jedno jest, nechť za mne mluví les. Chci na Moravu zříť a k jasným oblakám, tu Moravu, již jako drahokam jsem vzácný v srdci nosil slzou skropený, vždy doufaje, že v ráj se promění. A bouře nad hlavou mi bude hráti tam, a zpěvná processí kol půjdou v chrám – ó kdybych najednou tak cítil zem se třásť, a zpěv jich zněl: „My svobodnu chcem’ vlasť!“ – Ó tenkrát, cítím to, bych musil z hrobu vstať, vzíť lýru svoji, struny rozpoutať, vlíť naposledy do nich srdce svého krev a zapěti – volnosti slavný zpěv!

Patří do shluku

hostýn, moravan, morava, moravský, tatarský, moravěnka, tatar, velehrad, tatra, modlící

16. báseň z celkových 139

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. II. Plujte dále, těchy žití mého, (Josef Václav Frič)
  2. Trosky. (František Táborský)
  3. XXVI. Má vlast. (Josef Hubert Tichý)
  4. Jde hlas kolem jako smutná hrana (František Sušil)
  5. XIV. Hostýne, Hostýne, (Vincenc Furch)
  6. MORAVĚ. (Karel Dostál-Lutinov)
  7. XXI. Rád sedám na břehu (Vincenc Furch)
  8. Smír. (Bohuslav Květ)
  9. Na posvátném Hostýně. (Václav Antonín Crha)
  10. Sněm husitských zbraní. (Antonín Koukl)