I. Zvuk čarovný se snesl k mému sluchu

František Táborský

I.
Zvuk čarovný se snesl k mému sluchu Zvuk čarovný se snesl k mému sluchu
 z jar půvabných, jež uprchla tak záhy, jak barva ze květu, když nemá vláhy, jak tažný pták, když tepla schází vzduchu. Teď jiným svět se zjevil mému duchu. Vzal vrásky na čelo, v líc vážné tahy a přísným pohledem cíl hlásá dráhy, kam spěti mám vždy ve zimničném ruchu. A bujná hlava klonívá se k zemi, když zní to kolem ní: „Jen dál, jen dál!“ a vichr prudký láme perutěmi – Z dob blahých píseň zní mi kolem čela, zde v péro zachyt’ jsem ji – sladký žal, vzpomínka dávná zas se rozzvučela. 94

Kniha Básně (1884)
Autor František Táborský