POD HOROU MOU RODNOU.
Pod horou mou rodnou, na níž leskne
chrám se v modrou dál, ač neumělý,
klečel s ženou muž – v té slavněteskné
vůkol tiši lesní osamělý.
Klečel schýlen, žena schýleněji
pode náhlým srázem strmé hory,
v místě, kde jen zřídka kroky znějí,
spíš křik dravců nad smrky a bory.
Půlden byl, a z hor se nevyhrnul
větřík, na stromě se nehnul lístek,
jak by před číms nepoznaným trnul,
zmlk i bzukot včel i každý svístek.
Za to jako oblak tajů plný
z horské lučiny, jež plála v zlatě,
vůně stoupala a dlouhé vlny
rozlívala vzrušeně a svatě.
14
Výš a výš se rozlívala sytě,
a s ní bor a smrky otvíraly
duši vůní naplněnou skrytě;
vůní duše své se rozchvívaly.
Šel jsem mimo schýlená ta těla
cítě z postav jich, jak odtrhla se
od země v nich duše rozechvělá
k Bohu svému, ku tajemné Kráse.
Zatím co tam v chrámě lidé svíce,
domky, ruce, nohy z vosku slity
v oběť kladli, peněz ještě více,
ti zde dary dražší nesli – city.
Prosté city, které slívaly se
s vůní lučin, mechů, smrků, borů
a jež beztělesně zdvíhaly se
jako píseň vyšších, čistších tvorů.
Tak kdys předek pohan líce smáčel
slzami tu, před Sluncem se koře,
an Bůh jeho slunný slavně kráčel
nad temena z hořícího moře.
Tak kdys voněly tu smrky, mechy,
zmlkal ret a poklekala noha
před Krásou, jež utišuje vzdechy,
an kol svět byl plný, plný Boha.
15
A vnuk jeho, pravnuk sterých rodů,
jde jak stín tu, duše jeho v šeru;
hledá cestu ku světlému brodu,
aby přeplul kalnou nedůvěru.
Hledá souzvuk, lék chce proti jedu,
jde jak stín tu, duše jeho v šeře;
úl je, v němž ni bzukotubzukotu, ni medu.
Z chrámu srdce vypáčeny dvéře.
Vyloupena svatyně, v níž bůže
měl – jen pozlátkové – místo Boha.
Vyloupena? Kdo tak říci může?
Kdo tak strádání smí zváti mnohá?
Očištěna svatyně, v níž bůže
měl – jen pozlátkové – místo Boha;
sám je vynes, jasnou vůlí muže,
pouta svrhá jeho hruď i noha.
Odhazuje rouhavé ty cety,
jež mu farizeji vnesli v nitro;
hledá včely, medné hledá květy,
by je v nitro vsadil v rosné jitro,
by tam píseň zněla sladkých květů,
za bzukotů čilých píseň dělná –
ohlas dechu Ducha širých světů,
duše živá, vroucná, nesmrtelná.
16