ULICÍ JDU OSAMĚLOU...
Ulicí jdu osamělou.
Filosofii svou celou
do pevných si vážu desk,
by tam vniknout nemoh stesk.
Rysuju si v klidném jasu
mužnou mysl, mužnou krásu,
celého ach, člověka,
sudby jenž se neleká.
Jde to ztěžka, jde to zvolna,
je to práce nad vše bolná;
rázem vše se drobí z desk,
a zbývá ti jenom stesk.
Je tu třeba odříkání,
je tu třeba přemáhání,
je tu třeba, čeho, víš,
ze škol, z knih se nedovíš.
80
Hlas mi hřmí: Jen chutě znova!
Neříkáš přec slova, slova?
Či snad vaše slovo již
ztratilo svůj zvuk a tíž?
Či snad v zemi pravdy ryzí
– o čemž známost vám už mizí –
nemáte už odvahy
křesat z sebe povahy?
Či už pálíte jen svíčky
pro své drobné osobičky,
byste ztloustli líp a snáz,
akrobati dutých fráz?
„„Spi„Spi, Havlíčku, v svém hrobečku –““–“
slyším náhle, jak by v kolíbečku
máť hýčkala dcerku svou,
táhlou píseň sborovou.
Ó, to tempo! A ten důraz!
Toť už v povaze je úraz.
Ke kováři dejte ji,
ať ji trochu zakalí!
Dejte pod lis srdce, hlavu,
věřte, věřte na nápravu;
voda z nich se vytlačí,
a co zbude, dostačí.
81
Dejte pod lis verš i prózu,
věřte v tuto diagnozu;
voda z nich se vyleje,
čistá píseň zapěje:
„Vstaň, Havlíčku, z hrobu šera!
Vstaň, náš reku, chop se, chop se péra,
toho svého palcátu!
Vládls jím jak tatík Žižka,
vycítils hned, kde je vlk, kde liška
a kde hruď je poctivá.
Tvoje péro – jenerálem,
verbovalo zázračně a valem
celý národ v armádu.
Nebyla to tvoje vina,
ale je to vina jiná, jiná,
že armáda ještě spí.
Tvoje srdce – křišťál granát
a Tvůj rozum – osvícený magnát,
nezávislý, svůj a svůj.
Rytíř pravdy, lež na mušce,
nesnížil ses ku prodejné služce,
bez poskvrny tvůj je štít.
82
Srdcem čistý, okem jistý
potíral jsi všecky Antikristy,
černé, modré i žluté.
Hřebelcovals všecky cápky,
bohabojné naše tichošlápky,
drobné, smavé, krčivé.
Různils víno ode slívek,
čistils směle vlastenecký chlívek,
Svobodě jsi stavěl chrám.
Křišťálem byls, který hoří,
jak máť příroda jej tvoří,
div ten mezi kamením.
Tvého péra, Tvého srdce,
Tvého vtipu, Tvého šípu, brdce
jako soli třeba nám.
Vstaň, Havlíčku, z hrobu šera!
Vstaň, náš reku, chop se, chop se péra,
vstaň, náš jasný rytíři!“
83