VII. *** Spí širá zem – hruď neklidem se chvěje,

František Táborský

VII.
***
Spí širá zem – hruď neklidem se chvěje, Spí širá zem – hruď neklidem se chvěje,
však nad ní mladostí se hvězdná obec směje: „Co vzdýcháš ztěžka sobě? My určeny jsme tobě. Závratně nad vír světský nás vrh’ muž Nazaretský. Chtěl, každým rokem níže bys sváděla nás blíže. Jen spoj se srdci všemi, a naplníme zemi!“ A mně tak veselo jak ranní zoře, jak bystřině, jež burácí tam v hoře a daleké už pozdravuje moře. 62

Kniha Melodie (1893)
Autor František Táborský