Synu strýček severní
dává pokyn důvěrný.
(U nás všude na vesnici
říkalo se mužům „strýci“.
A tak říkám také já.
Svět přec má být rodina,
i když ani v naší obci
nebývali všichni krotcí.
A tak strýček severní
byl dnes k synu důvěrný.)
„Pamatuj si pár mých slov!
Občan náš, ať muž, ať hoch,
neupadá do mátoh,
ale zkoumá velmi řízně,
kterak zlepšit naše sklizně.
Slyš můj návrh diskretní,
ale zcela konkretní:
Strýc náš Španěl, dvěma slovy,
vážný strýček: má on kovy.
Ne snad chrámům na zvony,
toto! Na tanky a kanony.
Těch nám třeba
víc než chleba.
My tu máme písek, písek –
čert vem taký zisk a zísek!
Ze zbrojovek akcie
jinačí jsou premie.
Ze zbrojovek, sakulenda,
nestydatá dividenda!
Vždyť ti – – jinak zvu je v duchu,
hledě na tu velropuchu –
vždyť ti páni dojista
berou procent až i sta.
Mlč však! Kdo chce s vlky žít,
musí s nimi výt.
Kov ten strýčkův ať je náš!
Nemyslím tím konfiskaci,
částečnou jen exhumaci,
přenášenou štědře k nám,
našim totiž zbrojovkám.
Proto snaž se, snaž!
Maž a maž,
světový tisk ať je náš!
Ať však světu nevybreptá,
co se u nás jenom šeptá!
Politik má zásadu:
zapiat se až pod bradu.
Píše ,Pravda‘ na svůj štít?
Kdepak! Ta se musí skrýt.
Píše opak, psát dá opak,
ať svět hádá: ,Copak? Copak?‘
Proto měj jak v drobnohledu
politickou abecedu.
Trojku – Malou dohodu
podle mého návodu
vypřáhni nám na dvojku:
Srba vyluď ze spolku!
Pak už snadno, bez napětí
vyletí z ní i ten třetí.
Na obludu SSSR
vezmi per si jako seker;
samý opak o ní piš,
křič jen: ,Komunistská říš!‘
Lži se vždycky věří spíš.
Silným dovoleno hrubství,
nedovoleno jen hlupství.
Obluda ta až nám splaskne,
to si u nás každý mlaskne.
To pak slavně pojedem
novým naším východem,
zaslíbenou zemí naší,
šeptanou jen, nad vše dražší!
Kohosi pak stiskneme,
až si při tom výskneme.
O Západ tak nestojíme.
Východ, který ještě dříme,
lepší sousto pro nás má.
Kořist odtud nesmírná,
povídám ti, veliká,
lepší nežli Afrika.
Tam upírej stále oči!
Kolem nás ať svět se točí!“
K synu strýc zas polední
mluví slovo nevšední:
„Zapiš si můj tajný plán;
sudbou je nám namlouván.
Strýc náš Španěl, jedním slovem,
vážný strýček: vládne kovem.
Ne snad míru na zvony,
na tanky však, kanony.
Těch nám třeba do prestyže
víc než rýže.
My tu sice máme hlínu,
pro skulptory mramořinu,
slávu naší otčiny,
magnet pro zrak ciziny.
Ale státník radš má kov,
beze slov.
Proto snaž se, snaž,
maž a maž,
ať ten kov je brzo náš!
Nemíním já konfiskaci,
částečnou jen exhumaci.
Ale dříve, to se ví,
získat dbej tisk světový.
Ať však světu nekrákorá,
co šeptáme jenom zpola!
Pochopil to rozum tvůj.
Jen si ještě pamatuj:
Trojku – Malou dohodu
podle mého návodu
neber zatím na ránu,
nepouštěj však z programu.
Ona sice nic nezačne,
žádné dílo dobývačné.
Ona není diktátorská,
ona je víc profesorská;
jen ten Jugosláv mi tam
leží v cestě jako prám.
S ruským obrem ber to chytře,
ať tvá chytrost zrak mu vytře,
ať tvá chytrost pochopí
odšoupnout ho z Evropy,
dát mu práci s hafanem,
zaplést ho tam s Japanem.
Pak tě, synku, slavně svezu
Středozemním do Suezu;
druhého pak nezmaru
pošlu do Gibraltaru,
ať ta brána naší sluje,
nechať bez naší tam vůle
ani kachna nepropluje.
Ale chyba, kdybys chtěl
nedbát při tom Dardanel.
Bez našich tam pravidel
ať tam nepropluje husa,
ne tak loďstvo břichatého Rusa.
Tvé buď pium desiderium:
staré slavné Imperium.
Až to všecko uvidíte,
to se, to se podivíte,
Mr. Brite!“
Tyto tajné depeše
dodává k mé potěše
moje tajné spojení
denně, jak se rozední.
Informaci beru všecku
s dobrou myslí, po sousedsku.
Všemu sice nevěřím;
zkoumám však, když večeřím,
podle starých: ,V každém šprochu
hledej, je-li pravdy trochu.‘
Směju se i láteřím.
Zkušenost dí také tak:
Zkoušet věc i naopak!
Na vše strany míti zrak!
Nebát se! Stát s důvěrou
nad tou honbou veškerou,
že ta kaše pišišvorka
nejídá se nikdy horká.
Po slově lid rozhodném
prahne, že se dohodnem.
Snad už, ale ne tak zchytra,
mužnější řeč přijde zítra.