Večerní obraz.

Hanuš Věnceslav Tůma

Stín večerní slunce stíhá, za stínem se obraz míhá, krásný, čarovný a tklivý, jako v mlze zahalen; duch to; snem se k duchu vine, ve snách přišel, ke snům kyne, ve tmách vůkol snem otvírá duši krásný, rajský den. Krásné je to rozechvění, žel však žel, že nic než snění; duše-li je v rozkochání k myšlénce chce vinout své: darmo touha rozpíná se, obraz mlhou rozplývá se, zmizel už, a dumné ticho stín rozklenul v duši mdlé. – Obraze mi nejmilejší, duše touho nejsvětější, který v dobách svatoklidných navštěvuješ duši mou: láska má si stvořila tě, touha má si chránila tě, a tak žiješ neobsáhlý, jak ta láska, touha má!

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

278. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V TVÉ DUŠI DLOUHO LEŽEL STESK... (Antonín Klášterský)
  2. VEČER. (Josef Václav Sládek)
  3. Sloky. (Stanislav Kostka Neumann)
  4. Nepřišla... (Stanislav Kostka Neumann)
  5. S východem měsíce. (Bohdan Kaminský)
  6. VEČER V JESENI. (Bohdan Kaminský)
  7. * * * A stokrát sobě děls: Již nelze čekat déle! (Karel Nejč)
  8. Marii. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Ó naděje... (Bohuslav Květ)
  10. KAM TOUŽÍŠ? (Herma Pilbauerová)