U večer.

Hanuš Věnceslav Tůma

U večer.
Kdo jsi kdy, bol těžký v duši nesa, v zoufalosti na své lůžko padl, beze slova na rtu, bez modlitby, s citem, který s vyschlou slzou svadl, dobře věda, naději že spasnou nesplní ni klamné snů ti zdání: pověz, zdaž ten večer nebylo ti, jakby chystal jsi se k umírání? Zdaž ti v duši tehda šíropusté neznělo to: „usnout, usnout věčně!“ jako vábivé nymf melodie: „umřít, a mít pokoj nekonečně!?“ – O kdo takto na lůžko se kladl, nemodlil se za své probuzení, prose v hoři, by tak věčně zůstal bez citu, bez sebe, v mrtvém snění. 34

Kniha Básně (1872)
Autor Hanuš Věnceslav Tůma