Naposled.

Hanuš Věnceslav Tůma

Naposled.
Jdi lásko má! jdi tam k té vlasti krásné, která tě mně do srdce poslala, jdi, tam tvůj žár už nikdy neuhasne, zde, s mým srdcem, bys marně hledala. Jdi lásko má! hledej si oko jasné, líc ruměnou a dobré srdce tam, kde věčně trvá všecko, co je krásné, zde krása lže a srdce skrývá klam. Jdi lásko má! duch můj tě doprovází, a tam-li najdeš drahý obraz ten, jenž miloval by v štěstí i v nesnázi, a byl by se mnou rád i nešťasten: Pak rozpni nad ním věrná svoje křídla, a dolů snes ho bujné touhy let – pak uvěřím, že věčná jsou tvá zřídla, pak pro tebe jsem plakal naposled! 36

Kniha Básně (1872)
Autor Hanuš Věnceslav Tůma