Podzimek.
1.
Letěli ptáci za horu,
to že tu zima bude;
můj bože, což nám tu v zimě
samotným smutno bude!
Vyšel jsem já si na horu,
za kterou letěli dál,
dlouho se za nimi díval,
dlouho tu zamyšlen stál.
Leťte jen, leťte za sluncemsluncem,
víte, či nevíte kam?
mé-li kdes najdete touhy,
zdravte je ode mne tam!
44
Plaše jak vy mi na podzim
s větrem se odebraly,
kam? nevím; však srdce mé tu
o mrazu zanechaly!
A kdy se s jarem růžovým
ptáci zas vrátíte k nám,
mnoho tu najdete změny,
já ale – zas budu sám! –
45
2.
Podzimek už v koncích,
listí žloutne, vadne,
brzy na tu stuhlou
zemi sníh už spadne!
Stromy vítr chřestí,
nebe plno ledu,
smutno na té zemi,
smutno od pohledu.
I nad tebou smutno,
srdce moje chladné,
počkej však – už brzy
sníh na tebe spadne! –
46
3.
Země spat chcéchce, už to nebe
v sněhové se halí mraky;
počkej jenom srdce trochu,
brzo přikryjí tě taky.
Zima! zima! vítr chladný
na ty rány pohled drzý:
přikrejte je třeba sněhem,
jenom brzy – brzy – brzy!
47