U vody.

Hanuš Věnceslav Tůma

U vody.
Pod skalou se řeka proudí rychlou vlnou dál a dál, a mně je tak litostivě, jak bych ji byl vyplakal. Vždyť i jak ta voda rychle ubíhá mi naděje, dál a dál a v nekonečno – kam se srdce poděje? A kdy hvězda v rozvlněnou řeku s hůry nahlednenahledne, utratí se v nestálosti, okamžikem pobledne. 49 Umořený tak se dívám na hrob svého života, bez pláče a bez modlitby, v duši, v srdci mrákota. Jasná hvězdo! modré nebe! kdy se stiší vlny mé?! A ta hvězda a to nebe: „nikdy – nikdy – nikdy ne!ne!“ 50

Kniha Básně (1872)
Autor Hanuš Věnceslav Tůma