V troskách.
1.
Pusté trosky, mrtvo kolem,
ani vánek nešelestí,
ani lístek nezavane,
smutné trosky – bez pověsti.
Bez pověsti – v mrtvém klidu,
prázdné kobky, shaslé stíny –
slavný snad to hrad kdys býval –
kdys? snad! Teď však rozvaliny.
Rozvaliny, slavné jindy –
v mrtvém klidu? Tak to bývá:
Slaboch žije; sláva však si
v mrtvém klidu odpočívá.
67
2.
Hrdá sláva, život věků dávných,dávných
v prach a kamen se tu rozsypaly,
zvolej je – a z hrobů přidušených
odpoví jen ohlas rozespalý!
Mrtvý ohlas? – Čí? jen Tvůj, tvůj vlastní!
Slovo tvé jen vrátí se ti zas
a duch stane – živý’s k hrobům poslal,
mrtvý pak jen vrátí se ti hlas.
Mrtvý hlas – a znáš ty jeho tóny?
V duši-li ti krásný život shas’
a ty vzpomínkou’s naň v troskách zvolal!
pak co’s uslyšel, to – to byl mrtvý hlas,hlas.
68
3.
Najdu-li vy trosky staré
naději svou mezi vámi?
„Ne!“ – A zase upomínku
hledám mezi ssutinami.
Darmo – darmo! v rozvalinách
leží kamen na kameni,
bez vzpomínky, bez naděje
hledám dál, však – po vymření!
69